Pohádky o kašli 03. díl – Záchrana káčátek

“Ahoj kamarádi! Moje jméno je Kašlánek. Pojmenovali mě tak v útulku, kam jsem se ještě jako štěně dostal. Byl jsem totiž pořád nachlazený a v jednom kuse jsem kašlal. Naštěstí si mě vzal domů Toník, který se stal mým nejlepším kamarádem. Nebýt Toníka, tak jsem ještě teď v útulku. Zažíváme spolu hodně srandy, ale i dobrodružství. A o těch si můžete přečíst.”


„To je vedro, že by ani psa nevyhnal!“ povzdechl si Toník. Celý den proseděl v kuchyni na studené dlažbě a četl si. Kašlánek pochopil, že večerní procházka se dnes ruší. Venku bylo už několikátý den takové teplo, že mu to ani moc nevadilo. Vyvenčit se ale musel, a tak vyběhl na zahradu. Tráva před domem byla od sluníčka úplně vysušená.

„Jestli brzo nespadne alespoň pár kapek, bude to tu zanedlouho vypadat jak na poušti,“ zamručel pro sebe Kašlánek.

Najednou uslyšel slabé volání o pomoc. Přicházelo z ulice. Když vykoukl z branky, uviděl na patníku u silnice stát kačenu.

„Pomoc! Pomozte mi někdo!“ volala kačena zoufale.

„Co se stalo?“ zeptal se Kašlánek.

„Naše jezírko už skoro vyschlo, tak jsem chtěla vzít své děti k potůčku, ať si trošku zaplavou. Když jsme ale přecházeli cestu, tak jsem nedávala pozor a všech pět mi propadlo dírami do kanálu. Jsem to ale kačení máma!“

„Jste v pořádku?“ štěkl Kašlánek na káčátka.

„Jsme! Ale je tu tma a docela to tu smrdí!“ odpověděla káčátka.

„Tak počkejte, něco vymyslím!“

Kašlánek si vzpomněl, že večer mají jít k sousedovi opékat špekáčky. Nakoukl k němu do zahrady a všiml si, že soused už zapaluje oheň a nařezává špekáčky.

Připlížil se ke stolku, sebral z talíře nařezaný špekáček a dal se na útěk. Soused si toho všiml a řekl:

„Ty uličníku. Máš štěstí, že jsem koupil nějaké navíc! Nech si chutnat!“

Tak tohle nevyšlo. Čekal, že se za ním rozběhne a že ho přivede až k uvězněným káčátkům. Pak ale Kašlánek dostal lepší nápad. Přiskočil k ohništi, chňapnul do huby hořící klacek a vyběhl.

„Šmarja! Volejte hasiče! Jestli to psisko něco zapálí, tak shoří celá ulice, ani nemrkneme!“ vyděsil se soused.

Kašlánek doběhl až ke kanálu, kde doutnající klacek položil na zem.

„No fuj, málem jsem si spálil tlamku,“ odplivl si.

„Jak nám pomůže hořící klacek? My potřebujeme páčidlo a silného chlapa, nebo tak něco!“ nechápala kačena.

„Jen počkej!“ řekl Kašlánek.

Za chvíli se ozvalo troubení a houkání. Najednou se zpoza rohu vyřítilo hasičské auto a prudce zabrzdilo hned u kanálu. Z auta vyskákalo několik hasičů.

„To nás volali kvůli tomuhle doutnajícímu klacku?“ podivil se jeden z hasičů.

„No co, lidi jsou opatrní. V takovém suchu by stačila malá jiskra a mohla z toho být katastrofa,“ odpověděl mu kolega.

„Kluci, přineste nějakou tyč, přece jenom jsme nevyjížděli nadarmo!“ zavolal hasič, který se skláněl nad kanálem.

Hasiči zvednuli poklop kanálu a pomohli káčátkům na svobodu.

„Děkuju moc! Čím se ti můžu odvděčit?“ děkovala Kašlánkovi kačena.

„To nech být. Pomáhání je můj koníček.“

Pak se rozloučili a Kašlánek běžel domů. Toník už na něj čekal před domem.

„Kde se touláš? Jdeme opékat špekáčky k sousedům! A u ohniště žádné psí kusy, Kašlánku, ať nemusíme volat hasiče, jasné?“

„Pokud zas přes cestu nepůjde nějaká neopatrná kačení rodinka, tak to jistě nebude třeba,“ pomyslel si Kašlánek.

Sdílejte příběh


Pohádky o kašli Další pohádky

Blog Nezmeškejte žádný příběh

Další dobrodružství Kašlánka a jeho kamarádů se dozvíte příště, přihlaste se do našeho newsletteru a my Vám pošleme vždy novou pohádku.