Pohádky o kašli 02. díl – Chyťte zloděje!

“Ahoj kamarádi! Moje jméno je Kašlánek. Pojmenovali mě tak v útulku, kam jsem se ještě jako štěně dostal. Byl jsem totiž pořád nachlazený a v jednom kuse jsem kašlal. Naštěstí si mě vzal domů Toník, který se stal mým nejlepším kamarádem. Nebýt Toníka, tak jsem ještě teď v útulku. Zažíváme spolu hodně srandy, ale i dobrodružství. A o těch si můžete přečíst.”


 Už to bude rok, co Toník vyrazil do útulku a domů se vrátil s Kašlánkem. Říkal si, že by své první výročí mohli nějak oslavit, a tak vyrazili do města pro něco dobrého na zub. U stánku se zmrzlinou si Toník dal kopeček jahodové a čokoládové a pak zamířili do místního zverimexu koupit Kašlánkovi taky nějakou dobrotu.

Jakmile vešli dovnitř, prodavač začal hartusit: „S tím psem mi sem nechoďte! Ztrácejí se mi tu věci! Jestli tu chcete nakupovat, uvažte si ho venku!“

„No tohle! Jsem snad nějaký psí zloděj?“ zamručel Kašlánek.

Toník venku Kašlánka přivázal k zábradlí naproti malého jezevčíka. Kašlánek se s ním hned seznámil. Jmenoval se Špagátek.

„Jak jsi přišel ke svému jménu?“ zeptal se Kašlánek.

„Protože mám dlouhé úzké tělo jako špagát. A ty?“

„Já zase hodně kašlal, když jsem bydlel v útulku. Máš moc hezký obojek!“ poznamenal Kašlánek.

„Díky! Ten mi páníček vlastnoručně vyrobil, chlubil se Špagátek. „Dokonce mi na něj vyšil moje jméno!“

Kašlánek se k němu naklonil, aby si prohlídl tu krásu zblízka.

„Uhněte, potvory!“ ozvalo se nad nimi. Tak tak stačili uhnout velkému chlapovi s protivným obličejem, který rázným krokem šlapal ke dveřím zverimexu

„Nebýt uvázaný, ukousnu ti kalhoty i s kusem zadku, zloději zlodějská!“ zavrčel Špagátek, když chlap zmizel uvnitř.

„To je zloděj?“ vylekal se Kašlánek.

„Jo. Nedávno mému páníčkovi ukradl kolo. Vždyť ten padouch sem na něm dokonce přijel!“ rozčílil se Špagátek.

„Myslíš, že sem přijel krást?“ zeptal se Kašlánek.

„Vůbec bych se nedivil. Je to známá firma.“

„Chyťte ho! Krade prémiové zrní pro papoušky!“ ozvalo se zevnitř.

„Musíme ho zastavit!“ vyštěkl Kašlánek

„Ale jak? Vždyť jsme oba přivázaní!“

„Já se zakousnu do tvého vodítka a ty do mého!“

Sotva se stačili navzájem pevně zahryznout do vodítek, rozletěly se dveře a zloděj vyběhl ven. Kašlánek se Špagetkou vší silou napnuli vodítka. Zloděj o ně zakopl a natáhl se na chodník. Pytel zrní vyletěl do vzduchu, roztrhl se a celý se na něj rozsypal.

„Oběd zadarmo!“ ozvalo se z okolních střech. V tu ránu se na chodník slétla holubí letka a začala rozsypaná zrníčka luxovat.

„Au, to bolí, au!“ naříkal zloděj, jak ho holubí zobáčky štípali po celém těle. Udýchaný prodavač vyběhl ven. Policie už je na cestě!“

„Hele, moje kolo!“ zaradoval se Špagátkův paníček, když uviděl svůj bicykl.

„Myslím, že tu máme dva nové hrdiny!“ pochvaloval si prodavač.

„Poručík Špagátek!“ řekl jeho páníček.

„A nadstrážmistr Kašlánek!“ doplnil ho Toník.

„Jen račte dál! Dejte si, co hrdlo ráčí!“ pozval prodavač oba dovnitř.

Kašlánek se Špagátkem vběhli dovnitř a za chvíli se vrátili každý s malou dietní kostí. Oba totiž dobře vědí, že pes, který chce chytnout zloděje, si musí udržovat figuru.

Sdílejte příběh


Pohádky o kašli Další pohádky

Blog Nezmeškejte žádný příběh

Další dobrodružství Kašlánka a jeho kamarádů se dozvíte příště, přihlaste se do našeho newsletteru a my Vám pošleme vždy novou pohádku.