Pohádky o kašli 17. díl – Kašlánek a ztracené klíče

Když člověk ztratí klíče, je to průšvih. Když je ztratí člověk, který nevidí, je to ještě větší průšvih. Najít je bude pro Toníka s Kašlánkem výzva!

— — —

Kousek od Toníka bydlí dva nerozluční kamarádi, Mirek a jeho pes Kvido. Kvido není obyčejný pes. Je totiž asistenční. Mirek má nemocné oči a špatně vidí, a tak mu Kvido občas pomůže najít papuče, otevře dveře návštěvě nebo ho upozorní, když jede auto. Toník občas chodí k Mirkovi domů pomáhat s úklidem. Když mu jednou přišli s Kašlánkem umýt okna, našli Mirka, jak stojí s Kvidem před domem a hledá něco v kapsách.

„To je nadělení!“ naříkal Mirek.

„Copak se stalo, Mirku?“ zeptal se Toník.

„Nemám klíče. Netuším, kde jsem je mohl ztratit. Možná u doktora,“ zoufal si.

„Myslím, že mu vypadly v autobuse. Slyšel jsem něco cinknout na zem,“ štěkl Kvido.

„Tak si tady sedni, my se je s Kašlánkem pokusíme najít,“ slíbil mu Toník.

Ještě než Mirek stačil poděkovat, Kašlánek už s čumákem u země sledoval stopu. Prošli kolem cukrárny, radnice až na autobusovou zastávku. Tam Kašlánek stopu ztratil. Toníkovi došlo, že musí najít autobus, ve kterém Mirek s Kvidem cestovali.

„Zkusíme zajít do vozovny, Kašlánku. Snad budeme mít štěstí,“ řekl Toník. Vydali se tedy k velkému oplocenému parkovišti na periferii, kde odpočívaly všechny městské autobusy. Když na parkoviště vstoupili, objevil se před nimi mohutný hlídač s velkými bicepsy.

„Zpátky za čáru, toto je soukromý pozemek,“ řekl útočně.

„Dobrý den, my bychom potřebovali…“ začal Toník, ale hlídač ho přerušil.

„Řekl jsem za čáru!“ zopakoval naštvaně.

Toník s Kašlánkem ustoupili o pár kroků a pak mu vysvětlili, co hledají.

„Jestli se něco najde, bude to v hlavní budově na oddělení ztrát a nálezů. Ale asi až zítra. Autobusy procházíme většinou až ráno,“ vysvětlil hlídač.

Marně mu Toník vysvětloval, že pokud klíče nenajdou, nemá Mirek kde spát. Vůbec ho to nezajímalo.

„Dejte si odchod. Ještě vás tu srazí autobus a co já pak s váma.“

Toník se rozhodl, že na oddělení ztrát a nálezů pro jistotu zajde, ale moc nevěřil, že tam klíče budou. Kašlánek to ale nechtěl vzdát. Cítil, že klíče v některém z autobusů určitě jsou. Pobíhal kolem plotu a snažil se na dálku vyčmuchat, ve kterém vozidle by svazek klíčů mohl být. Pak si všiml, že ve stínu jedno z autobusů pospává starý vlčák. Přátelsky na něj štěkl.

„Teď mě neruš, mám pauzu,“ zavrčel pes, aniž by zvedl hlavu.

„Prosím, pomoz mi,“ žadonil Kašlánek. „Můj kamarád ztratil v jednom z autobusů klíče a teď se nemůže dostat domů.“

„Ty se kamarádíš s lidmi?“ podivil se vlčák.

„To si piš! Člověk je nejlepším přítelem psa,“ odpověděl mu Kašlánek. Vlčák si to evidentně nemyslel.

„A kam ten tvůj lidský kamarád jel?“ zeptal se ho a dlouze si zívnul.

„K doktorovi, takže asi do nemocnice,“ odhadoval Kašlánek.

„Tak to bude tenhle žlutý kloubák. Teď je ale zamčený. Víš co? Počkej pět minut,“ řekl vlčák a neochotně se zvedl. Ke Kašlánkovu překvapení se přemístil jen pár metrů k výjezdu z parkoviště. Tam si zase lehnul a usnul. Za chvíli přišel řidič, otevřel žlutý autobus a nastartoval. Když přijel k výjezdu, zastavil se před spícím vlčákem. Zkusil zatroubit, ale se psem to ani nehnulo. Zatroubil podruhé, potřetí, ale vlčák spal dál.

„Zpropadené psisko,“ zahartusil řidič, otevřel dveře a vystoupil, aby vlčáka vyhnal.

Vlčák otevřel jedno oko a štěkl na Kašlánka: „Teď!“

Kašlánek rychle skočil do otevřeného autobusu. Trvalo mu přesně dvě sekundy, než klíče našel, a další dvě sekundy, než s nimi v tlamě vyběhl z autobusu ven. Když vlčák viděl, že Kašlánek má, co hledal, milostivě se zvedl a odšoural ze zpátky do stínu.

„Ve ztrátách a nálezech nic nemají,“ řekl Toník, který se právě vrátil. Když uviděl, co Kašlánek drží v zubech, radostí nemohl popadnout dech.

Rychle spěchali za Mirkem. On i Kvido měli nesmírnou radost, že se klíče podařilo najít. Když se dostali do bytu, nahmatal Mirek u dveří pytlík s dobrotami a dal ho Kašlánkovi. Asi je vám jasné, co Kašlánek s dobrotami udělal. Myslíte, že je snědl? Kdepak. Odnesl je do vozovny vlčákovi, který si na nich mezi dopoledním a odpoledním spánkem pochutnal.

Sdílejte příběh


Pohádky o kašli Další pohádky

Blog Nezmeškejte žádný příběh

Další dobrodružství Kašlánka a jeho kamarádů se dozvíte příště, přihlaste se do našeho newsletteru a my Vám pošleme vždy novou pohádku.