Pohádky o kašli 16. díl – Kašlánek a jedovatí hadi

Toník s Kašlánkem najdou v kůlně dva podivné hady? Kde se tam vzali? A jak je dostat zpátky domů?

Toník s mámou se chystali na odjezd k rybníku, když vtom maminka vběhla do kuchyně a vyskočila na stůl. Celá rozklepaná ze sebe vykoktala: „Pomoc! Hadi! Celé klubko hadů! V autě!“ Jestli něco Toníkova máma nemá ráda, tak to je koprovka, zmačkané prádlo a hadi. Toník ani Kašlánek se hadů nebojí, a tak se šli podívat ven. „Hlavně opatrně! Co když jsou jedovatí?“ strachovala se máma. „Vezmi si smeták, kdyby na tebe chtěli zaútočit!“

Toník s Kašlánkem opatrně našlapovali k autu. Toník se nejdřív podíval okýnkem dovnitř, ale nic neviděl. Žádného hada nenašel, ani když otevřel dveře. Kašlánek nakukoval pod auto, když vtom uslyšel slabé zasyčení z kůlny. Slyšel ho i Toník. Opatrně otevřeli dveře a nakoukli dovnitř. V rohu se krčili dva do sebe zamotaní hadi.

„Předssstírej, že jsssi provazzz,“ zasyčel jeden had na druhého.

„Já vás slyším,“ řekl Kašlánek.

„Kruccci písssek, a mají násss,“ ozvalo se z hadího propletence.

Toník si hady zaujatě prohlížel. I když měl z přírodopisu jedničku, nepoznal, co je to za druh.

„Pohlídej je, Kašlánku, musím si skočit pro encyklopedii plazů,“ řekl a odešel.

Kašlánek hady zvědavě očuchával, když v tom po něm jeden švihl ocasem.

 „Jessstli na násss sssáhnete, budu násss mussset bránit!“ vyhrožoval had.

„Klid, pánové, my vám nechceme ublížit,“ ubezpečil je Kašlánek.

„Ssslečno a pane, prosssím,“ opravil Kašlánka had.

Kašlánek si se zájmem prohlížel obrazce, které měli za krkem. Viděl je poprvé v životě.

 „My nejsssme zdejššší, víte?“ vysvětlil had.

„Tak co tu děláte? Vyrazili jste na dovolenou?“ zeptal se Kašlánek.

„Ale kdepak. Nějaký necccita násss uprossstřed odpolední sssiesssty u rybníka sssebral, vhodil do krabiccce a occcitli jsssme ssse v nějakém ssskleněném vězzzení.“

To už se vracel Toník s velkou knihou. Chvíli v ní listoval, podrbal se na hlavě a pak řekl: „Nejsou jedovatí. Jsou to užovky obojkové. Co ale dělají tady? Podle encyklopedie žijí blízko u vody.“

Vtom se zvenku ozval klučičí hlas: „Je někdo doma?“ Užovky se vyděšeně zatáhly do rohu.

Toník vykoukl z kůlny ven. Byl to Emil, nevychovaný výrostek ze sousedství.

„Co potřebuješ, Emile?“ zeptal se ho Toník.

„Hledám své mazlíčky,“ oznámil mu.

Toník se podivil: „Ty a mazlíčky? Vždyť ty by ses nedokázal postarat ani o mouchu.“

„Ulovil jsem u rybníka dva ukrutně hrozitánské hady a teď mi zdrhli,“ vylíčil mu. Toník si představil, jak se k nim asi Emil choval, a rozhodl se zalhat.

„Hadi? Žádné jsem neviděl. Ale kdybych nějaké našel, dám ti vědět,“ řekl, rozloučil se a vrátil se do kůlny.

„Tak je to jasné. Jsou tu na nedobrovolném výletě. Jak je ale dostat zpátky domů?“ přemýšlel nahlas Toník.

„Už jsou ti hadi pryč?“ houkla z kuchyně roztřeseným hlasem máma. „Už můžu slézt z toho stolu?“

„Jasně, vzduch je čistý,“ odpověděl Toník. Lhal velmi nerad, ale teď neměl na vybranou. Musí užovky dostat do jejich přirozeného prostředí, než jim tady někdo ublíží.

Máma znovu začala nosit věci do auta. Lehátka, osušky, slunečník a piknikový košík.

„To je ono!“ vyštěkl Kašlánek. Vzal do zubů piknikový košík a přinesl ho do kůlny. Toník Kašlánka pochválil a zdvihl proutěné víko.

„Vlezte rychle dovnitř. Za chvíli se jedeme koupat k rybníku, tak vás vezmeme s sebou,“ popohnal je.

„Ale hlavně nevykukujte ven, nebo maminka dostane infarkt,“ varoval je Kašlánek.

Užovky poslušně vklouzly dovnitř. „Až uslyšíte šplouchání vody, můžete vylézt,“ uděloval jim instrukce Kašlánek. Naložili košík do auta a vydali se k rybníku.

Když přijeli na místo, hned se hnal Toník ke kufru, aby košík vzal. Plán mu ale překazila máma.

„Vezmi lehátka, ta já neunesu,“ řekla mu. Sama pak vzala košík a vydala se k vodě. Rozhlížela se po vodní hladině a pozorovala děti, jak se šplouchají ve vodě. To ale uslyšeli hadi, kteří začali vylézat z košíku. Když to máma zjistila, zaječela, pustila košík na zem a tryskem utekla zpátky do auta.

„Moccc ssse omlouváme, sssnad neměla šššok,“ omlouvaly se užovky. „Possstaráme ssse, aby jí užžž nikdy žžžádný had do cccesssty nevssstoupil,“ zasyčeli na rozloučenou a zmizeli ve vysoké trávě u břehu.

Toníkovi trvalo docela dlouho, než mámu přesvědčil, že už nikde okolo žádní hadi nejsou. Nakonec se uklidnila, ale svačinu z košíku sníst odmítla. To Kašlánkovi vůbec nevadilo, protože ji ochotně zhltnul jako malinu. Vynikající šunka mu vykouzlila úsměv, ale z toho, že pomohli s Toníkem užovkám ze spáru výrostka Emila, měl ještě větší radost. Nezbývá než doufat, že si Emil nebude chtít stejným způsobem obstarat dalšího mazlíčka. A kdyby to přece jenom udělal, Toník s Kašlánkem zjednají nápravu.

Sdílejte příběh


Pohádky o kašli Další pohádky

Blog Nezmeškejte žádný příběh

Další dobrodružství Kašlánka a jeho kamarádů se dozvíte příště, přihlaste se do našeho newsletteru a my Vám pošleme vždy novou pohádku.