Pohádky o kašli 13. díl – Kašlánek horským záchranářem

Když Toník jednou ráno přišel do školy, bylo u třídní nástěnky nebývale rušno. Pan učitel na ni totiž pověsil oznámení, že za tři týdny pojede celá třída na lyžařský výcvik. A protože všichni Toníkovi spolužáci mají Kašlánka rádi, přimluvili se, aby mohl jet na hory s nimi. Pan učitel souhlasil, a tak za tři týdny vytáhl Toník ze sklepa lyže, hůlky, lyžáky a přilbu, přibalil teplou šálu pro Kašlánka a společně se vydali na autobus.

Po dvou hodinách přijeli ke krásnému horskému hotelu, u kterého byla sjezdovka tak dlouhá, že nebylo vidět její konec. Po rychlém obědě už všichni stáli s lyžemi na nohou vyrovnaní v řadě a čekali na pokyny pana učitele.

„Dnes se budu dívat, jak umíte lyžovat a po večeři vás rozdělím do družstev,“ vysvětloval pan učitel školákům. „Jezděte opatrně a ohleduplně, ať nemusíme hned první den volat horskou službu.“

Bylo to marné. Všichni chtěli být v prvním družstvu, a tak se na svahu předváděli a jezdili jak blázni. Kašlánkovi bylo docela líto, že se taky nemůže sklouznout. Pak ho ale napadl způsob, jak by si mohl zimní radovánky užít taky. Z nedalekého kontejneru vyhrabal igelitovou tašku, posadil se na ni a už si to svištěl z kopce dolů.

„Pomooooooc! Zastavte měěěěě!“ kňučel Kašlánek, který se nekontrolovatelně řítil z kopce. Dole se zabořil do hromady sněhu a chvíli mu trvalo, než se mu z té šílené jízdy přestala točit hlava. Vtom ho někdo chytl za kůži na krku a zvedl ho do vzduchu. Byl to vlekař a byl pěkně naštvaný.

„Toto je sjezdovka pro lidi na lyžích, ne pro psy na igelitce!“ zuřil.

Kašlánek stáhl ocas a odšoural se do hotelu. „To teda bude pěkně nudný týden,“ zoufal si, když se díval z okna, jak Toník s kamarády závodí na svahu.

Když se začalo stmívat, pan učitel zavelel: „Poslední jízda, konec, večeře!“ Jako by ho nikdo neposlouchal. Všichni dál jezdili nahoru a dolů. Když po deseti minutách nebyla v jídelně ani noha, zašel pan učitel za vlekařem a ten lanovku natvrdo vypnul.

Všichni během chvilky doklouzali před hotel, ometli ze sebe sníh a zamířili do jídelny.

Na večeři bylo kuře. Pan kuchař obcházel stoly plné školáků a těm největším hladovcům přidával. Nezapomněl ani na Kašlánka, který dostal velký pekáč plný výpečků. Když se po vydatné večeři povaloval u krbu, napadlo ho něco úžasného.

Chňapnul pekáč, vytratil se z hotelu a už si to štrádoval po zmrzlém sněhu do kopce.

„Teď budu mít celou sjezdovku jenom pro sebe!“ liboval si Kašlánek.

Těsně před vrcholem ale uslyšel slabounké volání o pomoc. Kašlánek se rozhlížel, ale nikoho neviděl. Pozorně poslouchal, odkud se volání ozývá. Vtom si všiml malé červené bambulky, která ležela ve sněhu kousek od stožáru lanovky. Přiběhl k ní a začal hrabat. Hrabal, hrabal, až se objevila čepice, vlasy, čelo a obličej. Byl to Toníkův spolužák Jarda.

„Kašlánku, hrabej dál, nemůžu se hýbat!“ drkotal zuby Jarda. Kašlánek tedy hrabal, hrabal a hrabal. Po chvíli byl Jarda svobodný, ale promrzlý až na kost.

„Rychle do tepla,“ štěkl Kašlánek.

Přišoupl čumákem k Jardovi pekáč, ten na něj nasedl, vzal Kašlánka do náručí, odstrčil se od sjezdovky a už si to svištěli z kopce dolů. Jeli tak rychle, až Kašlánkovi vlály jeho dlouhé uši.

K hotelu přiklouzali zrovna ve chvíli, kdy pan učitel zjistili, že Jarda chybí.

„Jardo, kde se touláš, dali jsme tě do prvního družstva!“ rozčiloval se pan učitel.

„Víte, pane učiteli, jak jste dal vypnout tu lanovku, tak jste si nevšimli, že na ní pořád ještě sedím.“ Pan učitel se chytil za hlavu.

„Volal jsem a nikdo nešel, tak jsem seskočil, ale zabořil jsem se do sněhu až po uši. Kdyby mě Kašlánek nenašel a nevyhrabal, byl by ze mě do zítřka nanuk.“

Všichni byli rádi, že to nakonec dopadlo dobře. Dovedli Jardu ke krbu, zabalili ho do deky a nosili mu celý večer horký čaj. Ráno ze sněhu vyhrabali jeho lyže a ještě ten den vedl Jarda první družstvo v týmovém závodu ve slalomu.

Když vlekař zjistil, že včera zapomněl na lanovce lyžaře, málem omdlel. Omlouval se a slíbil, že pro celou třídu uspořádá na závěr týdne pravé lyžařské závody. A tak se taky stalo. A víte, kdo vyhrál? Závodník s číslem 1, který závodil na pekáči. Kašlánek!

Sdílejte příběh


Pohádky o kašli Další pohádky

Blog Nezmeškejte žádný příběh

Další dobrodružství Kašlánka a jeho kamarádů se dozvíte příště, přihlaste se do našeho newsletteru a my Vám pošleme vždy novou pohádku.