Pohádky o kašli 08. díl – Kašlánek a strašidlo

„Mám skvělý nápad!“ jásal Toníkův kamarád Péťa, když se ráno potkali před školou. „Můj strýček je kastelán na hradě Kamzík a prý tam můžeme kdykoliv přespat. Co ty na to?“

„Na hradě?“ zeptal se nejistě Toník.

„Nebo se snad bojíš?“ provokoval ho Péťa.

Toník se popravdě trošku bál, ale nedával to najevo. Domluvili se tedy, že noc z pátku na sobotu stráví na hradě.

Když v pátek v podvečer šlapali do kopce, zastavilo u nich terénní auto. Z okýnka vyklonil hlavu Péťův strýc.

„Kluci, velká novina! Při rekonstrukci loveckého salonu se našla pod podlahou truhlice se šperky a drahokamy!“

„Poklad!“ vyjekl Péťa nadšením.

„Přesně tak! Zítra přijede televize, tak jedu s oblekem do čistírny, ať na obrazovce vypadám k světu. Nahoře na vás čeká průvodce Lubor, tak mu řekněte, ať vás ubytuje ve věži. A ne že budete dělat vylomeniny!“ varoval kluky strýc.

Když konečně dorazili na nádvoří hradu, uviděli Lubora, jak sedí na studni a hází do ní štěrk.

„No to je dost,“ řekl průvodce otráveně. „Pohněte si, nemám na vás celý den.“

„Pusa by ti neupadla, kdybys štěkl na pozdrav,“ zavrčel Kašlánek.

Lubor dovedl kamarády do věže, kde byly rozestlané dvě postele.

„Raději se zamkněte. V noci tu straší, tak ať nepřijdete k úhoně,“ řekl, když odcházel.

Nutno říct, že na odvaze to kamarádům rozhodně nepřidalo.

Když se setmělo, lehli si do postele a poslouchali nejrůznější zvuky, které se ve starém hradu ozývaly.

„Myslíš, že tu opravdu straší?“ zeptal se Toník roztřeseným hlasem.

„Kdepak, ten průvodce nás chtěl jenom postrašit,“ ujišťoval ho Péťa.

Dokonce i Kašlánek, který má jindy pro strach uděláno, se zavrtal pod Toníkovu peřinu.

Najednou se ozvala z chodby velká rána.

„Strašidlo!“ vyjekl Toník.

„Ale kdeže, to byl jenom průvan,“ uklidňoval ho Péťa.

Vzápětí se ozvala druhá rána. Toník se strachy schoval pod peřinu.

„Ty jsi ale strašpytel. To si jenom vítr hraje s nezamknutými dveřmi. Pojď se mnou, zavřeme je, nebo budou bouchat celou noc!“

Vylezli z postelí, odemkli dveře od své komnaty a vydali se směrem, odkud se rány ozývaly. Když přišli na hlavní chodbu, zůstali stát jak zařezaní. Nebylo to strašidlo, ani průvan. Byl to mohutný chlap, který mlátil do dveří velkým kladivem.

„Zloděj! Chce strejdovi vykrást kancelář!“ sykl Péťa.

Zloděj se ohlédl jejich směrem. Kluci ztuhli. Neviděl je. Pak znovu začal mlátit kladivem do dveří. Kluci se potichu jako myšky vydali zpátky do své komnaty.

„Musíme zavolat policii!“ prosazoval Toník.

„Než sem přijedou, tak bude fuč i s penězi,“ tvrdil Péťa. „Musíme ho zastavit my!“

„Blázníš? Viděl jsi to kladivo?“ nesouhlasil Toník.

Zatímco kluci vymýšleli jak zabránit krádeži, Kašlánek stáhl z jedné postele bílé prostěradlo, vlezl si pod něj a pomalu se vyplížil ze dveří. Špatně přes látku viděl, ale ke kanceláři trefil. Zloděje zastihl zrovna ve chvíli, když vycházel ven s truhlicí v podpaží. Kašlánek hrozivě zavil.

Chlap se podíval na Kašlánka v prostěradle, zaječel jako malá holka a dal se na útěk. Kašlánek vyrazil za ním a pronásledoval ho až na nádvoří. Tam zloděj udělal osudovou chybu. Ohlídl se za psím strašidlem, vrazil do studny a spadl dovnitř i s truhlicí. Hradem se ozvalo žblunknutí.
Za pár vteřin doběhli na nádvoří i Péťa s Toníkem. Když namířili baterky dolů do studny, nestačili se divit. Zloděj nebyl nikdo jiný než průvodce Lubor.

„Vytáhněte mě, topím se!“ naříkal.

„Vždyť tam máš vody sotva po pás,“ volali na něj kluci.

„Když mě vytáhnete, tak se s vámi podělím o lup,“ snažil se je zloděj podplatit.

Neúspěšně.

Když strýc ráno přijel, nestačil se divit, co se v noci semlelo. Luborovi pomohl ze studny a vyhnal ho z hradu pryč.

„Zachovali jste se statečně. Hlavně ty, Kašlánku,“ chválil kamarády strýc.

„Ale co bude s pokladem? Vždyť byl celou noc ve vodě. Vždyť bude rezavý!“ podotkl Toník.

„Kdepak. Poklad mám schovaný pěkně v trezoru. V truhlici je jen starý řetěz od hradní brány,“ vysvětlil strejda.

„Takže jsem honil zloděje kvůli starému řetězu?“ zakňučel Kašlánek.

„Poklad nebo řetěz, vždyť je to jedno! Pro nás jsi hrdina!“ řekl Toník a podrbal Kašlánka za uchem.

Až na zničené dveře nakonec dopadlo vše dobře. A co kamarádi? Ty strýc pasoval na rytíře a daroval jim klíč od hradu Kamzík. Třeba někdy v budoucnu znovu dostanou bláznivý nápad strávit noc na hradě.

Sdílejte příběh


Pohádky o kašli Další pohádky

Blog Nezmeškejte žádný příběh

Další dobrodružství Kašlánka a jeho kamarádů se dozvíte příště, přihlaste se do našeho newsletteru a my Vám pošleme vždy novou pohádku.